Výšlap k pivnímu Bohu

Tak po zase delší neaktivitě přidávám článek ze Sobotního výletu na Radhošť, kde jsme zavítali k soše Slovanského Boha - Radegasta ( Je bohem války, noci, ohně večerní oblohy.), každý by řekl, že jsme šli na pivo, ale není to pravda :D Jediný, kdo si dával pivo byli mí milovaní rodičové. :)

Ještěrká!

Prvotní nápad že pojedeme na Radhošť padl v pátek ze strany mé sestry, tak jsme si všichni řekli "Proč né". Když jsem šla spát, začalo mi v hlavě blikat "Červené světýlko" s nápisem A co bude se Sissinkou. Okamžitě jsem vystřelila za ostatníma a dohodli jsme se, že pojede snámi,  že by tak dlouho nevydržela nečůrat. Na druhý den mě vzbudili v 8 (čekala jsem budíček tak v 6 ráno) ani jsem neposnídala, jen se napila dusíku džusíku. ^^ V autě jsem umírala, jelikož kvůli našemu psu náchylnému na vedro byla puštěná klimatizace a z té mi je špatně. :D

Taťka s naším mrzutým děckem

Po nějakých 60ti kilometrech jsme konečně dojeli do Trojanovic odkud jsme vyšli s plánem, že půjdeme po modré trase nahoru a zelenou dolů, jenže při naší šikovnosti jsme nakonec šli přesně naopak. :D Nahoru to bylo do šíleného kopce a to dalo mému kolenu a kotníku (prostě celé pravé noze) dost zabrat, kopeček jsem málem nevydýchala a prý jsem slušně červenala, ale to mi nevadilo, takový kousíček musím přece vyjít ^^ v půlce cesty jsem si udělala menší přestávečku uprostřed stezky, jelikož mě chtěli fotit v "přirozené poloze" tak jsem sebou prostě flákla na zem abych byla co nejvíce přirozená. :D Cesta zmáhala i našeho milovaného pejska a to né tím, jak byla moc do kopečka ale tím, jak jsme ji brzdili, jelikož ona by udělala "hop hop" a byla by nahoře. ^^
Cestou nahoru jsme šli krásně lesíkem a celkem "chládkem" když jsme vylezli nahoře u lanovky hodinku jsme si poseděli a pochodili po vrcholu, bylo tam krásně.

Já ve své plné "kráse"

Sissinka v blízkém potůčku hned na začátku naší cesty

  Unavená Mel, která se snaží o "přirozenou fotku" :D

Po hodinové přestávce jsem pokračovali dál v cestě, tentokrát už bohužel po celkem ostrém sluníčku, což bylo utrpení jak pro nás, tak hlavně pro Sissinku, tak jsme ji pustili na volno aby šla podél lesa, kde bylo o něco chladněji a stín. Mezi chatou Šumná a Radegastem byla krásná rozhledna, odkud byly vidět i Malé Fatry, byl to opravdu krásný výhled.

 

Od rozhledny k Radegastu to byl už jen kousek, ale šli jsme na přímém sluníčku po ASFALTOVÉ CESTĚ, což mi přišlo celkem WTF! sem v Beskydech a po asfaltce si můžu chodit i u nás doma....
-na té cestě jsme otestovali Sissinčinu "poslušnost a oddanost" a musím uznat, pořád si hlídala aby nás měla na dohled a aby jsme ji neutekli, tudíž nám byla vždy v patách, nebo co chvilinku čekala.
Když jsme došli k Radegastovi, byla jsem nějak zklamaná, měla jsem představu opravdu obří sochy uctívaného boha, přitom tam byl takový "prcek" . Tam jsme si udělali další zastávku (zase skoro hodinovou :D ) a šli jsme zase dám po asfaltovo/šutrovité stezce.

Jakmile jsme zahlédli zelenou, hned jsme odbočili do lesa. Museli jsme mít Sissi na volno, jelikož by někoho z nás mohla strhnout dolů, ale byla moc hodná. projevil se v ní její instinkt tatranského psa, okamžitě si zamilovala velké srázy a šílené svahy dolů, radostně běhala jako smyslů zbavená sem a tam. Ta její radost v očích se nedá zapomenout. ^^
Když jsme se dostali zpět do Trojanovic, kde jsme měli auto, sedli jsme si (zase) aby si taťka mohl dát jedno chlazené božstvo, dopili jsme naše kofolky a pivíka a šli do auta, cesta byla úmorná, já měla bolehlav od sluníčka a pes se netrpělivě koukal z okna "Kdy už to budeme doma". Byl to vážně pěkný výlet, celá naše rodina jsme si ho užili (A náš pesan do rodiny proste patří :D )